Bývalé diecézní muzeum v Českých Budějovicích
Autor: Jiří Černý <(at)>, Téma: Regionální historie, Vydáno dne: 22. 03. 2008



Uplynulo již více než 100 let od založení Diecézního muzea v Českých Budějovicích. Jen málokdo si uvědomuje, že mnohá díla církevního umění, která dnes můžeme vidět v některých expozicích státních institucí, pocházejí právě z tohoto základu. R. 1927 došlo k uložení fondu diecézního muzea v tehdejším Městském muzeu v Českých Budějovicích za účelem vystavení a konzervace. Stalo se tak po dohodě s podmínkou, že nebude dotčeno vlastnické právo a předměty zůstávají církevním majetkem. V 50. letech 20. století se několik desítek špičkových uměleckých děl, zejména jihočeské gotiky, dostalo do Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou. Mnohá z nich dnes můžeme vidět v tamní stálé expozici.

U počátků diecézního muzea stál r. 1892 kanovník Mons. Adolf Rodler (nar. 1843 v Litoradlicích u Křtěnova – zemř. 1912 v Č. Budějovicích), spirituál semináře, kapitulní děkan v Českých Budějovicích. Zpočátku soustřeďoval sbírky ve svém bytě v Kanovnické ulici v Českých Budějovicích. R. 1895 byl se souhlasem biskupa Martina Josefa Říhy zřízen muzejní spolek, jehož stanovy schválilo C. k. místodržitelství v Praze výnosem ze dne 17. října 1895. Protektorem muzejního spolku měl být vždy českobudějovický biskup; pokud by se spolek rozešel, měla připadnout správa veškerého jmění konzistoři. Spolek měl sepisovat a vyhledávat církevní památky. Do diecézního muzea se měly dávat zvláště ty památky, jimž hrozila zkáza nebo zneuctění. Sbírkový fond se rozrůstal dary nebo zápůjčkami farností či z osobního majetku. Od r. 1904 byla otevřena expozice v prvním patře původní budovy Jirsíkova gymnázia ve Skuherského ulici v Českých Budějovicích (gymnázium se přestěhovalo do budovy nové na ul. F. Šrámka). Poloha muzea mimo historické jádro města a stísněné prostory však příliš nevyhovovaly, proto biskup Říha uvažoval o stavbě budovy diecézního muzea v centru města, poblíž seminárního (původně kapucínského) kostela sv. Anny. Plány ke stavbě vypracoval r. 1904 schwarzenberský stavitel Ing. Jan Sedláček z Hluboké n. Vlt. Ke stavbě budovy však bohužel nedošlo a jak se později ukázalo, i to bylo příčinou fyzického zániku tohoto muzea.

R. 1908 mělo diecézní muzeum již celkem 1.656 předmětů. Díky neúnavné píli Mons. Rodlera a jeho následovníků ve funkci kustodů sbírek se ústavu podařilo shromáždit velmi cenné materiály nejen k církevnímu umění, ale i k životu v diecézi vůbec. Z cenných exemplářů jmenujme např. desku „Narození Páně“ (dnes známou pod názvem „Adorace českobudějovická“) z 1. poloviny 15. stol., kterou diecéznímu muzeu věnoval sám Mons. Rodler r. 1893, obraz Piety Sedmibolestné ze Skočic, deskový obraz Ukřižování ze Skalice (dnes v muzeu ve Veselí n. L.), obraz Panny Marie Pomocné z Dolních Slověnic, pozdně gotickou sochu Krista z Novosedel, pozdně gotické sochy sv. Petra, sv. Jana a Panny Marie z Černice, sv. Maří Magdalény z Čakova a z Malého Boru u Horažďovic, sv. Jakuba z Jílovic, sv. Šebestiána z Nepomuku, basreliéf „Kladení do hrobu“ z Ledenic, sochy sv. Augustina, světice a sv. Ludmily z Prachatic , sochu Madony ze Suchdolu n. L. atd. Byla tu vystavena křídla gotické archy z kostela v Blansku, socha Pána Ježíše na oslátku z Netolic, „vera effigies“ sv. Tomáše Akvinského, Krucifix z Boletic, Pieta z Prachatic ze 16. stol., modelovaná z polychromovaného plátna atd. Vedle početného souboru gotických dřevořezeb 15. a 16. století se zde nacházela i kolekce barokního sochařství, cenná sbírka bohoslužebného náčiní od dob pozdní gotiky až po 19. století.

Z korespondence mezi farními úřady a konsistoří zde uveďme pro ilustraci další předměty, které byly uloženy do diecézního muzea: dvě staré sochy z kaple v Kloušově u Merklína, gobelín z kaple ve Veselí n. L. - Mezimostí, obraz sv. Vojtěcha od T. Kadlečka z Mlázov, dva mosazné bubny z Chelčic, mešní ornát z kaple v Podmoklech u Albrechtic, pacifikál z Chudenic, dva relikviáře z Bubovic, kasule ze Skočic, sochy z Mrákova a Kolovče na Domažlicku, obrazy sv. Tekly a Rozálie z Mlázov, mešní roucho a dva cínové svícny z Mláky… Kromě posvátných nádob, z nichž jmenujme např. gotickou monstranci z Číměře u N. Bystřice (2. pol. 15. stol.), ciborium z Pohorské - dříve Terčiny - Vsi (kol. r. 1500) nebo kalich z Hlavňovic (2. pol. 15. stol.), tu byl vynikající soubor parament všeho druhu. Nejstarší z nich patřil ještě do 14. stol.(!), totiž části Rožmberské kasule, deponované třeboňským děkanským úřadem v diecézním muzeu. Kasule byla pořízena někdy v letech 1378 – 89 pro třeboňský kostel nákladem Jana z Rožmberka (dnes je vystavena v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích v marxisticky pojaté expozici středověku).(1) Byla tu řada mešních rouch, biskupských miter a např. damašková kasule, dle tradice zhotovená poustevníkem Eliášem z Třeboně. Rovněž muzejní knihovna chovala cenné exempláře. Nejcennějším byl iluminovaný Kaplický misál z let 1390 – 1400, deponovaný v diecézním muzeu od r. 1903, dále kolorovaný dřevoryt Ukřižování z Jižních Čech z 1. čtvrti 15. stol. Mezi 14 prvotisky byly dva výtisky Bible pražské z r. 1488. Z rukopisů a starých tisků tu byl např. graduál z Týna nad Vltavou, psaný r. 1465 na 286 pergamenových listech nebo benátský breviář s ilustracemi z r. 1516. Z novější literatury zde byly zastoupeny jihočeské topografie a spisy kněží z českobudějovické diecéze. Z ostatních památek stály za pozornost některé předměty z pozůstalosti biskupa Jana Valeriána Jirsíka. Kromě řady jeho knih, jím podepsaných, tu bylo uchováváno jeho solideo (biskupská čepička), cingulum a psací náčiní. Také se tu ukazovaly památky na biskupy sv. Jana Nep. Neumanna a Cyrila Stojana, podobizny biskupů Jana Valeriána Jirsíka, Františka Schönborna, Martina Josefa Říhy, Josefa Antonína Hůlky či děkana Adolfa Rodlera. Samozřejmě nechyběly ani sbírkové předměty spíše kuriózní povahy jako např. obraz Panny Marie Budějovické vyšívaný z hedvábí, obraz sv. Rozálie z vlasů aj.

Diecézní muzeum bylo instalováno v šesti místnostech budovy tehdejšího Jirsíkova gymnázia. Za první světové války musely být sbírky uloženy jen ve dvou místnostech, neboť ostatní místnosti sloužily alumnům. Budova semináře totiž sloužila jako vojenský lazaret. Místnosti gymnázia byly bohužel nízké, s nedostatečným osvětlením, objevila se tu i plíseň a dřevěné předměty rozrušoval červotoč. Tento neutěšený stav uložení sbírek trval až do r. 1927. Již brzy po r. 1918 nabídl správní výbor Městského muzea správě Diecézního církevního muzea prostory pro církevní předměty v budově Městského muzea a jejich odborné ošetření a instalaci. Jednání však ustrnulo na mrtvém bodě a bylo obnoveno až na konci roku 1926, když muselo diecézní muzeum své dosavadní místnosti opustit. R. 1922 nový českobudějovický biskup Šimon Bárta oznamuje kuratoriu diecézního církevního muzea v Č. Budějovicích, že toto muzeum je vlastnictvím českobudějovické diecéze a že jako vrchní pastýř diecéze přejímá péči o zachování tohoto ústavu. Starost o udržování a rozšiřování již trvajícího církevního diecézního muzea svěřuje kuratoriu, jehož členy se stali: sídelní kanovník Mons. ThDr. Jan Praschl, spirituál kněžského semináře Antonín Melka, vicerektor seminář ThDr. Jan Roubal, ředitel studentského semináře Jan Valenta, prefekt studentského semináře Karel Reban, stavitel Jan Procházka, biskupský ceremoniář František Benda a jako náhradník biskupský notář Josef Koeck. Nedostatek vhodných prostor pak nakonec vedl k tomu, že v r. 1927 pak byly sbírky postupně převezeny do Městského muzea a prozatímně uloženy a instalovány ve třech sálech v přízemí. Stalo se tak s podmínkou, že sbírky zůstaly majetkem diecéze, Městské muzeum o ně mělo pečovat a některé z nich začlenit do expozic. R. 1932 za Diecézní církevní muzeum zasedali ve správním výboru Městského musea Mons. ThDr. J. Praschl a ThDr. Jan Roubal. Sbírky se dále rozhojnily o dřevořezbu sv. Maří Magdalény z Černice, dvě sochy světců z Cepu u Třeboně, barokní dřevořezby z Mrákova u Domažlic, Melantrichovu bibli z roku 1557, odevzdanou prostřednictvím Mons. Antonína Polánského od školských sester Notre Dame v Českých Budějovicích.

Svým materiálem diecézní muzeum umožnilo uspořádat výstavu o biskupu Janu Valeriánu Jirsíkovi a přispělo též k výstavě prvotisků. V době působnosti ředitele PhDr. Františka Matouše a jeho spolupracovníka PhDr. Vladimíra Denksteina, dvou předních odborníků na jihočeskou gotiku, se Městské muzeum více orientovalo na budování uměleckohistorických expozic a sbírek. Již v říjnu 1935 byly vystaveny gotické památky v Alšově síni Umělecké besedy v Č. Budějovicích a zároveň Městské muzeum konečně začalo budovat slibované expozice, jejichž instalací dokončilo 6. května 1937.

Koncem roku 1938 oznamuje Městské muzeum v Č. Budějovicích biskupské konzistoři, že instalace předmětů z diecézního muzea je již začleněna do expozice Městského muzea na základě dohody z r. 1927 a navrhuje podepsat smlouvu schovací. Konzistoř oznamuje, že bude o podpisu této smlouvy jednat, hned jak bude zasedat výbor diecézního muzea. Válečné události pak zřejmě přerušily tato jednání. Městské muzeum dostalo německého správce, expozice byla zrušena a sály přeměněny na skladiště. Po skončení druhé světové války byl expozice r. 1947 obnovena. V době komunistické diktatury přešlo muzeum do správy Krajského národního výboru v Českých Budějovicích a o nějakých právech vlastníka, totiž českobudějovického biskupství, zde nemohla být vůbec řeč. Biskup Josef Hlouch byl od r. 1950 držen v zajetí na různých místech (úřadu se mohl ujmout až r. 1968). R. 1952 byl ze sbírkového fondu vyčleněn soubor obrazů a soch z období gotiky a baroka jako základ pro nově zřízenou Alšovu jihočeskou galerii v Hluboké nad Vltavou. Nejcennější základ tamní expozice tvořily samozřejmě také sbírky z majetku diecéze. I v té době vydaná reprezentativní kniha „Jihočeská gotika“ (1953) uvádí u některých hesel původ exponátů z diecézního muzea. Dle článku L. Jarošové (1980) v Jihočeském sborníku historickém byla předána část nejlepších soch v počtu 41 kusů na Hlubokou, část mešního náčiní byla zapůjčena Krajskému středisku státní památkové péče a ochrany přírody k vystavení ve Zlaté Koruně, nejvýznamnější rukopisy a tisky v počtu 107 kusů byly předány Státnímu archivu v Třeboni, zbytek sbírek je nadále uložen v muzejních depozitářích. Tento stav v podstatě trvá dodnes.

Zatímco v expozicích Jihočeského muzea v Českých Budějovicích můžeme vidět jen zcela nepatrný zlomek vystavených církevních předmětů (naprostá většina je deponována a veřejnosti nepřístupna), v Alšově jihočeské galerii na Hluboké lze ve vysoce atraktivní expozici jihočeského gotické umění obdivovat krásu církevního umění. Ze sbírek diecézního muzea tu spatříme desku Adorace českobudějovické, gotické sochy sv. Maří Magdalény z Čakova, Černice a Malého Boru, Madonu ze Suchdolu n. L., sv. Ondřeje z Cepu, skupinu Smrti Panny Marie z Černice, fragment oltáře z Blanska u Kaplice a další. Kromě majetku bývalého diecézního muzea jsou zde také předměty, zápůjčky z majetku farností. Jedním z nejcennějších a nejstarších exponátů je starobylá socha Madony z Rudolfova (1/4 14. stol.), která byla zapůjčena rudolfovskou farností do Městského muzea v Č. Budějovicích roku 1947; zajímavou ukázkou pozdně gotické malby, pravděpodobně volné kopie Madony Doudlebské, je deska z Kamenného Újezda. Z dalších exponátů zapůjčených farnostmi, které nejsou všechny vystaveny, jmenujme gotické sochy z Bílska, Čakova, Kájova, Kamenného Újezda, Libínského Sedla, Pištína, Radomyšle a Strýčic. Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou je otevřena po celý rok a tak je možné potěšit se krásou gotického umění, jež nesloužilo umělcům k sebeprezentaci, ale jeho hlavním cílem bylo sloužit Bohu.

(1) Je pozoruhodné, že tato expozice, jejímiž autory byli tehdejší ředitel muzea dr. Evžen Schneider (námět a libreto) a tehdejší přední muzeolog dr. Zbyněk Z. Stránský (scénář), realizovaná podnikem Brněnské veletrhy a výstavy v letech 1982-83, přežívá až do dnešních dnů. Katolická církev je tu ukázána zcela v negativním smyslu. Vynikající umělecké předměty, jež jsou právě kulturním dědictvím Církve, jsou tu použity jen jako nenápadné trojrozměrné doplňky k převážně panelové ideologické části (Rožmberská kasule z Třeboně, ciborium z Pohorské Vsi, gotický reliéf Narození Panny Marie, Mrtvý Kristus z Dubného a další.). Důraz je samozřejmě kladen na husitskou revoluci, jíž je věnován i obskurní ústřední rondel. Několik dalších církevních předmětů je roztroušeno v tzv. expozici renesance a baroka v 1. patře (renesanční křestní mísa z Chvalšin, pozdně gotický kalich ze Lhenic aj.).

Literatura a prameny: Denkstein V. – Matouš F.: Gotické umění Městského musea v Českých Budějovicích, Alšova síň Umělecké besedy, Č. Budějovice 1935 (použity některé ilustrace). Denkstein V. – Matouš F.: Jihočeská gotika, Praha 1953 (použity některé ilustrace). Jarošová L.: K vývoji uměleckoprůmyslových a uměleckých sbírek Jihočeského muzea, Jihočeský sborník historický, roč. XLIX., 1980, č. 1. Novotný J.: Církevní museum v Č. Budějovicích, in Hlas lidu, roč. XX., č. 90, s. 2 a 92, s. 2. SOA Třeboň, Biskupský archiv Č. Budějovice, Církevní památky I-F-2, kart. 965, 966. Stanovy budějovického diecésního spolku musejního, tiskem V. Matouš, Bisk. knihtiskárna Č. Budějovice 1895. Výroční zpráva Městského musea v Č. Budějovicích za léta 1926 – 31. Zpráva o činnosti Městského musea v Č. Budějovicích za léta 1932 a 1933.

Jiří Černý

Vyšlo tiskem in Magazín Setkání č. 2, 2004, s. 6-7.Dodatečně opatřeno poznámkami.