Vlajková loď národního programu obnovy památek volá o pomoc - zámek Uherčice
Autor: Stanislav Měšťan <mestanovi.brno(at)volny.cz>, Téma: Aktuálně, Vydáno dne: 20. 04. 2006



V posledním „papírovém“ čísle časopisu Rudolfovský Patriot se mohli čtenáři dozvědět řadu zajímavých skutečností o zámku Uherčice situovaném v nejzápadnější výspě jižní Moravy. Původně se jednalo o tvrz, která byla postupně honosně přestavěna v barokní reprezentativní šlechtické sídlo, jehož součástí byl jedinečný park doplněný řadou vzdušných altánů a skulptur. Až do období 2. světové války patřily Uherčice významnému, původně italskému, knížecímu rodu Collaltů.

Po znárodnění hospodařili v areálu střídavě vojáci (také vězenkyně) a zemědělci JZD. Z umělecky cenných interiérů se staly sklady, chlévy a následně ruiny. O tehdejším přístupu k historicky cenné architektuře svědčí zprávy o tom, jak se v 70. letech minulého století zřítila nevyužívaná renesanční věž. Soupis škod se omezil pouze na pět uhynulých telat.

Svou rozlohou patří zámecký areál k největším v zemi. Vedle toho je jedinečný pro štukovou výzdobu a také, což je smutnější, ojedinělou míru devastace. Řada oken je přelepena igelitem a dřevomorka dál zvesela s neutuchající chutí užírá další a další dřevěné konstrukce. Z nejreprezentativnějších prostor, mezi které se rozhodně řadí Andělská chodba, musela být sejmuta štukatérská výzdoba, která v bednách čeká na znovuosazení.

Před deseti lety získali zámek brněnští památkáři. V součinnosti s Ministerstvem kultury vznikl jedinečný projekt. Uherčice se měly stát vlajkovou lodí národního programu obnovy památek. Do oprav mělo být investováno na 270 milionů korun.

Již článek v Rudolfovském Patriotu z roku 2003 dokazoval, že dostatek potřebných financí došel jen v prvním roce, v následujících letech však finanční zdroje povážlivě rychle vysychaly. Za dobu trvání projektu se však náklady na opravu minimálně zdvojnásobily. Ani plán nového ministra kultury Jandáka, který halasně označil obnovu památek za svou prioritu, nedokáže Uherčicím příliš pomoc. Podle jeho koncepce mají být zámky a hrady převedeny na krajské úřady. Jenže hejtmanství o zdevastované objekty nestojí. Podle hejtmana jihomoravského kraje S. Juránka je problém v tom, že: „spolu s pravomocemi musí být převedeny i finance“. A jsme opět na samém začátku. Ředitel jihomoravských památkářů vidí naději v projektech evropských fondů. Ale proč až příští rok? Proč se o tyto „volné“ peníze příslušné orgány nehlásí již delší čas? To zůstává otázkou.

Podle původního projektu měla stále optimistická kastelánka, paní Štěpánová, vítat návštěvníky v nově zrekonstruovaném zámku již před pěti lety. Nezbývá jí vlastně nic jiného než dál věřit v obnovu této pamětihodnosti. I když, jak sama tvrdí: „spíš se toho dožije další generace“. Tím, že v roce 1995 převzal zámek stát, byl učiněn zásadní krok k jeho záchraně. Důkazem obnovy jsou nejen odborné sborníky a studie, ale hlavně nové střechy a opravené nádvoří, a to i z tak malých dotací (maximálně kolem 3 milionů korun).

Uherčice potřebují zoufale peníze na záchranu. Bohužel leží stranou nejatraktivnějších turistických magnetů. Přesto každý, kdo navštívil moravsko-rakouské pomezí mezi Slavnonicemi a Vranovem n./Dyjí, nedá na tento úchvatný kout republiky dopustit. Snad se někdy dočkáme toho,že Uherčice se stanou cílem milovníků našich hmotných památek a nejen tranzitním místem, jak je tomu dodnes.

Čerpáno: Rudolfovský Patriot, duben 2003.; www.ihned.cz; www.hrady.cz

Stanislav Měšťan