Význam místních cest (středověk - dnešek) na příkladu obce Žebětín
Autor: Stanislav Měšťan <mestanovi.brno(at)volny.cz>, Téma: Cestování a geografie, Vydáno dne: 08. 03. 2006



Málokdo se zamyslí nad významem cest, silnic, pěšin, ale i říčních a vzdušných cest. V dnešní uspěchané době jsou cesty všude kolem nás, stále nám ale nestačí, musíme budovat nové, rozšiřovat a regulovat stávající. To ale zdaleka není vše, naše prostředí je vedle těchto „klasických cest“ protkáno ještě hustší sítí cest virtuálních, potrubních, optických a tak dále. Dnes už bychom nepochodili s tvrzením, že všechny cesty vedou do Říma. Ne vždy tomu tak ale bylo.

Připomínat vznik obchodních cest spolu s rozvojem obchodu v eneolitu, nebo dokonce migračních tras našich pradávných předků by bylo jistě zajímavé, ale nemusíme se vydávat v čase tisíce let nazpět, stačí nám stovky let a zamyslet se nad cestami středověkými a novověkými.

Cesty, nehledě na jejich charakter byly vždy spojnicemi lidských sídel, správních center a myšlenkovými a informačními kanály. Na křižovatkách vznikla města, po cestách se pohybovali obchodníci, poutníci i pasáci dobytka, ale také lapkové, vojenské oddíly a již zmiňované informace, ať již je nesli poslové nebo lidové ústní podání.

Samozřejmě nejdokonalejší komunikační infrastrukturu bychom v období středověku a novověku nalezli na jihu Evropy, ale i střední Evropa se mohla pochlubit systémem dálkových tras i lokálních cest a pěšin. Dálkové trasy pokud to poměry dovolovaly probíhaly po hřbetech nebo temenech výšin a spojovali hlavní centra krajů, zemí a oblastí, přičemž menším vesnicím, jako byl zcela bezpochyby i náš Žebětín, se vyhýbaly. Zvláště oblast jižní Moravy byla již od raného středověku využívána pro mezinárodní obchod, což dosvědčují například Jantarová či Trstenická stezka. V jižních Čechách to je pak dodnes velmi populární Solná stezka a řada dalších.

Vedle toho byla krajina zvrásněna cestami, jimiž byly propojeny sousední osady a tyto osady dále se správním střediskem – tvrzí nebo hradem místního feudála. Řádově níže stály cesty sloužící přímo osadě, zvláště při obdělávání polí nebo svozu stavebního dřeva.

Dodnes je česká i moravská krajina tvořena drobnými sakrálními a lidovými objekty. Příkladem je smírčí kříž u Veveří, nejrůznější boží muka a kapličky (Žebětín – silnice směr Ostrovačice nebo Bystrc). Tyto objekty jsou dodnes svědectvím o místních komunikacích a o jejich významu po stránce duchovní a informační. Tyto objekty vyrůstaly na křižovatkách nebo na vyvýšených místech, často příhodných k odpočinku. Problematika středověkých a raně novověkých cest právě vesnického charakteru je stále ještě minimálně probádána, což je dáno jednak zoufalým nedostatkem písemných pramenů a také významnými přírodními i lidskými zásahy, takže i povrchový průzkum je značně omezen.

Jak takové menší spojovací cesty vypadaly? Byly budovány s ohledem na tehdejší způsob dopravy, byly připraveny pro jízdu povozem, samozřejmě pro pěší chůzi, splňovaly i nároky na jízdu koňmo, ale i pro vyhánění dobytka na pastvu. Co se týče „vesnických cest“ měly zpravidla jen místní charakter stejně jako polní a lesní cesty. Mohly ale sloužit i jako zkratky k sousedním osadám. Spojovací cesty mezi osadami nebyly ani zdaleka vždy přímé a nejkratší.

Do jejich reliéfu promlouval zejména výškový charakter krajiny. Maximálně se vyhýbaly prudkým svahům a stržím. O jejich stav „pečovali“ poddaní, tím, že navážely v rámci svých občasných robotních povinností kamení nebo kladli hatě v močálových oblastech. Zajímavé je opatření, které ve svém majestátu nařídil Karel V a týkal se lesních cest. Z bezpečnostních důvodů měl být po obou stranách cesty vykácen pás lesa, aby povoz nemohl být znenadání napaden lupiči, kterých v neklidných dobách středověku a později husitských bouří bylo více než by si kdokoliv přál. Vykácené pásy lesa měly být široké na hod kamenem.

Udržování menších polních cest bylo v zájmu poddaných, zejména pokud šlo o lesní či polní cesty. Vzhledem k tomu, že naprostá většina lesů náležela vrchnosti, dbala právě vrchnost o budování a údržbu lesních cest. Pokud v průběhu let byla například pustá pole pokryta lesem, nepoužívané cesty zanikly v lesním porostu a zachovaly se z nich jen těžko rozeznatelné žlabovité stopy. Jiné, které během času, jak se měnily generace porostu dosloužily a byly nahrazeny jinými.

Vývoj cest nezaznamenal výraznějších změn od středověku až do průmyslové revoluce. Můžeme mluvit o zahuštění komunikační sítě, o rozvoj služeb souvisejících s obchodem a přepravou – zájezdní hostince, přepřahací stanice, ale i šibenice. Silniční síť, tak jak jí popisuje například stabilní katastr, nebo vojenská mapování (I., II., III.) do značné míry koresponduje se stavem rozmístění cest ve středověku a raném novověku.

Až nástup průmyslové revoluce začal výrazněji promlouvat nejen do podoby měst, ale celé krajiny včetně silnic a cest. Proměna cest související s novými způsoby dopravy, jako byla zejména železnice. Proměna byla dramatická a pokračuje v podstatě dodnes, zejména se dotkla polních a lesních cest, včetně cest spojujících osady. Naprostá většina polních cest vzala za své po scelování zemědělské půdy a zavádění těžké agrotechniky. Ještě destruktivnější byla těžební technika určená pro svoz dřeva, která zapříčinila poničení a nepoužívání lesních cest, které velmi rychle pustnou a zarůstají. Dosavadní značně hustá síť lesních cest je nahrazována řidšími tahy štětovanými, asfaltovanými, jednoduše uzpůsobených pro provoz motorizovanými těžebními a transportními prostředky.

A jak vypadala situace v Žebětíně? Žebětín je poprvé připomínán již k roku 1235. Až do poloviny 19. století byla obec tvořena třemi částmi a ty samozřejmě byly spolu propojeny řadou cest a pěšin. Jak dokazují některé případy starých mapových děl zůstala převážná část místních komunikací zachována dodnes. U některých se pozměnila jejich důležitost, ale hlavně menší cesty polní a lesní už dnes těžko vystopujeme, to však v žádném případě neplatí beze zbytku.

Ačkoliv převážná část dávné sítě cest již zanikla a nezbylo po ní stopy, může pozorný turista nalézt řadu pozůstatků cest, zejména úvozních. Často nevědomky překračujeme v lese nebo různé rokle, pozorujeme, jak stromy rostou jakoby v aleji a ani si neuvědomíme, že právě tudy mohli lidé v dávných dobách na svých poutích potkávat povozy s řemeslnými výrobky, „ztracené existence“, které šli odnikud nikam.

Málokdo si uvědomí co práce stálo lidi, aby udrželi cestu sjízdnou, aby jí nepohltil les. Mnoho cest je využíváno dodnes, jen se změnil jejich povrch a často se rozšířili. Přesto bychom si měli vážit pozůstatků lidského konání, neměli bychom se upínat pouze na nákladně udržované architektonické památky, ale svou úctu bychom měli projevovat právě i spojnicím lidských sídel osudů a život.

Stanislav Měšťan

(mapový materiál převzat z oldmaps.geolab.cz)