Rudolfov - Veska. Kaple Nejsvětější Trojice na Vesce


Autor: Jiří Černý <(at)>, Téma: Regionální historie, Vydáno dne: 22. 04. 2005



Dříve samostatná víska s názvem Vesce, Ves nebo Véska, či německy Wes am Berg, je dnes místní částí města Rudolfova u Českých Budějovic. Místní obyvatelé ji nazývají Veska, ačkoliv na mapách a v lexikonech je uváděna jako „Vesce“. Vznikla pravděpodobně již ve 14. stol. v zalesněných kopcích, tvořících předěl mezi budějovickou pánví a třeboňskou kotlinou. K roku 1380 je v osadě Ves uváděno pět dvorů. K r. 1385 se objevuje první zmínka o otevření stříbrného dolu u Vesky s názvem „Monstrance“, jehož provoz však netrval dlouho. R. 1841 je zde uváděno ve 14 domech 70 obyvatel, r. 1900 zde v 17 domech žilo 109 obyvatel (z toho 68 české národnosti a 41 národnosti německé). Podle statistického lexikou obcí z r. 1928 tu bylo již 26 domů a národnostně se drtivá většina obyvatel přihlásila k české národnosti (z celkového počtu 188 se 179 považovalo za Čechy). Dle náboženského vyznání se 75% obyvatel hlásilo k římskokatolické církvi, 18,6 % přestoupilo po vzniku československé republiky k nově založené tzv. československé církvi. Osada Veska měla svůj osadní úřad a svého starostu (s přerušením za okupace r. 1941) až do r. 1955, kdy byla sloučena s Rudolfovem. Mezi starosty se tu vyskytovala jména Reis, Mauer, Vondrášek, Keřka, Suchý, v zastupitelstvu jména Ambrož, Borovka, Hochmann, Hofhansl, Lukš, Mašek, Mrkáček, Zikeš a další.

Veska nezapře svůj původní zemědělský charakter, domy se seskupují kolem drobné návsi. Patří k hezčím částem Rudolfova, neboť je zde zachován klasický plánovitý půdorys, venkovský ráz a ani okolní krajina není ve větším rozsahu narušena. Dodnes nejnápadnějším hospodářským stavením je Valentův dům čp. 14 (původní čp. 2). Branou uzavřený dvůr obklopuje obytné stavení, budova stájí (vystavěná ve 20. letech 20. stol.) a stodola. Obytná budova je kryta polovalbovou střechou. Na fasádě, členěné štukovými pásy a rámci lze rozeznat plastický letopočet 1876. V ohradní zdi kolem zahrady při stavení je situována kaple Nejsvětější Trojice, obrácená průčelím do návsi, takže zároveň vytváří dojem tzv. návesní kaple, jejíž funkci před nástupem komunismu zřejmě plnila (zvonění ráno, v poledne a večer, při úmrtí některého z obyvatel apod.). Kapli Nejsv. Trojice nechali r. 1898 vystavět dřívější majitelé stavení manželé Kateřina a Václav Suchý. Podnětem ke stavbě kaple byla ovšem, jak tomu většinu v případech stavby drobných sakrálních objektů bývá, životní událost, která silně zasáhla duši člověka. Podle informace zemřelé paní Valentové, dcery Kateřiny (roz. Křížové) a Václava Suchého, posledního starosty samostatné vsi Veska (před jejím integrováním do Rudolfova), byla kaple postavena na přání zemřelé první manželky Václava Suchého Marie Ferebauerové a její dcery Marie. Marie byla jediným dítětem ovdovělé ženy a při taneční zábavě se uhřátá nachladila u otevřeného okna tak, že brzy zemřela na souchotiny. Na drobné mramorové desce v průčelí je nápis: „Gelobt sei Jesus Christus. Zum Andenken der Marie Ferebaur und Ihrer Eltern. In Ewigkeit (tj.: „Pochválen buď Ježíš Kristus. Na paměť Marie Ferebauerové a jejích rodičů. Na věky.“). R. 1903 je uváděn jako majitel Kateřina a Václav Suchý. Kaple je drobná stavba s malou věžičkou vyrůstající ze štítu v průčelí. Fasáda je plasticky zdobena v omítce neorománskými prvky jako jsou vlys a lizény. Základní kámen nese vyrytý letopočet „1898“. Zachoval se též obrázek „Památka na první svaté přijímání“ Marie Ferebauerové v kostele sv. Víta v Rudolfově dne 10. května 1888. Plány na stavbu kaple vypracoval lišovský stavitel A. Bendík a jsou datovány 14. 12. 1897. Výmalbu kaple uvnitř provedl malíř Smrž z Lišova snad někdy v padesátých letech 20. stol. Ve věžičce býval zvonek, který zrekvírovali nacisté r. 1942. Že by se tu v poslední době, za působení rudolfovského duchovního správce P. F. Sobíška sloužila někdy mše svatá, si nikdo nepamatuje. Ani po r. 1989 se zde nesoužila mše svatá ani nekonala žádná pobožnost. Podle sdělení majitele pana Adolfa Valenty oběť mše svaté naposledy oživila místo při příležitosti opravy kapličky někdy ve čtyřicátých letech 20. století. Majitel se snaží kapli v rámci možností udržovat, naposledy opravil v r. 1998 střechu.

Text a foto Jiří Černý