Boj o českou školu v Rudolfově 1882 - 1929
Autor: Stanislav Měšťan <mestanovi.brno(at)volny.cz>, Téma: Regionální historie, Vydáno dne: 12. 04. 2005



Česká škola v "Nové době"

Na začátku školního roku 1919 - 1920 se na českou školu přihlásil zatím nejvyšší počet žáků v její dosavadní historii - 469. Obsazení tříd vypadalo takto:

Z takto vysokých počtů samo vyplývá, že dosavadní počet tříd nemohl uspokojit zájem. Proto byla výnosem okresní školní rady č.2766 zřízena pobočka II. třídy k 2. lednu 1920. Tato II.b třída byla však umístěna v budově německé školy. Jedná se tak o jeden z prvních zásahů ze strany nové, převážně již opravdu české místní školní rady, do chodu německé školy. Z tohoto jednání jasně vyplývá, kdo získal mocenskou převahu v místním školství i ve městě. Velmi významným ukazatelem, jež nám pomáhá v mapování vývoje české obecné školy v Rudolfově, je proměňující se počet žáků navštěvujících školu. Můžeme z něho jasně vyčíst vzrůstající zájem o českou školu na úkor německé v prvních poválečných letech.
Z tabulky je velmi patrný výrazný pokles počtu žáků od školního roku 1924 - 1925. Tento fakt byl způsoben velmi nízkou porodností v době první světové války. Právě roku 1921 nastoupil do školy první slabý ročník 1915 - 1916.Přesto není možné tak prudký pokles počtu žáků spojovat pouze s válkou. Musíme navíc brát v úvahu i zřízení nových škol v blízkém okolí (př. Nové Vráto 1929). Je nutné podotknout, že mimo české školy byla v Rudolfově stále ještě škola německá (menšinová) a to až do roku 1927. Početní stav žáků se projevil i na množství podaných žádostí o zřízení odboček jednotlivých tříd. Třídy byly rozdělovány až do roku 1922. Do té doby byly rozděleny I. a II. třída podle pohlaví a čtvrtá třída na 1. a 2. oddělení. Počet tříd se vyšplhal na osm. Dne 1. dubna 1921 byla navíc zřízena i pobočka III. třídy.

Přes takový nárůst počtu učebních oddělení již roku 1921 - 1922 nastoupilo do školy téměř o 30 dětí méně, než tomu bylo před dvěma lety. Tento stav se musel projevit i na učitelském sboru, který bylo nutno "zeštíhlit". Byla zrušena pobočka první třídy (první slabý ročník) a některé učitelské síly (Ludmila Komedová) byly přeloženy, většinou do nedalekých Ledenic. V následujících letech došlo k rušení nedávno schválených odboček některých tříd. Ještě 1. prosince 1923 byla zřízena druhá pobočka IV. třídy, na dlouhou dobu poslední. Své místo našla opět v budově německé školy. Trvale klesající stavy žáků vedly, mimo několika nucených přestupů pedagogů, ke spojení II. a III. třídy ve školním roce 1925 - 1926. Některé učitelské síly zachránilo před propuštěním zavedení nových vyučovacích předmětů - občanské nauky či ručních výchovných prací, zavedených do vyučování roku 1924. Mezi takové předměty patřila dokonce i výuka němčiny, která byla české škole povolena zvláštním výnosem zemské školní rady ze dne 3. července 1919 (č.III.A485/1/59.614/1919). Nízký počet žáků ve školním roce 1923 - 1924, vedl ke snížení výuky pouze na dvě oddělení. Tato opatření se dotkla i výuky římskokatolického a československého náboženství, na kterém bylo již ve školním roce 1923 - 1924 přihlášeno 100 dětí (učitel p. Jirka). Nepříjemným jevem, který vycházel ze zmíněné situace, bylo ztížené dodržování pedagogických požadavků a úředních předpisů. Jako hlavní problém se jevilo velmi obtížné sestavování učebních rozvrhů. V důsledku mnoha hodin, kterých se neúčastnily celé třídy (dvojí náboženství, ruční práce, němčina, tělesná výchova), bylo složité účelově seřadit předměty v rozvrhu.

Složitá situace se začala stabilizovat až s příchodem nového ředitele. Dne 26. ledna 1926 byl totiž na svou žádost pensionován dosavadní ředitel Václav Peyrek. Na rozdíl od předešlého ředitele Jeřábka se Václav Peyrek neangažoval ve veřejném životě a neměl tudíž takový vliv, jako jeho předchůdce i nástupce. Zatímním ředitelem byl jmenován učitel Gustav Kůs. Po necelých dvou měsících byl vypsán konkurz. Z deseti adeptů byl okresní školní radou vybrán Rudolf Netáhlík, dosud učitel v Borovanech. Rudolf Netáhlík se velmi významně zapsal nejen do chodu školy, ale významnou měrou se podílel i na veřejném dění Rudolfova. K jeho činnosti se vrátíme později.

Chod školy měla i po Velké válce na starosti místní česká školní rada. Jak již bylo zmíněno dříve, byla činnost místní české školní rady před vznikem Československa velmi omezována vzájemnou nevraživostí mezi jejími českými a německými členy. Od konce světové války místní česká školní rada vyvíjela jen značně omezenou aktivitu vzhledem k problematickému postavení jejích členů a obtížné finanční situaci. Obě místní školní rady pod vedením starosty Jana Ujce již od roku 1920 zasedaly společně s cílem dát do pořádku školní hospodářství. Zákon z 9. dubna 1920 pozměnil dosavadní složení místních školních rad tak, že bylo zrušeno zastoupení církví ve prospěch učitelstva. Již při této příležitosti byl vznesen návrh na sloučení obou místních školních rad. To však bylo uskutečněno až zákonem z 9. prosince 1921, kdy byla zřízena nová jediná místní školní rada. Došlo tedy ke sloučení dvou dosavadních místních školních rad v jednu i přesto, že ve městě vedle sebe existovaly dvě jazykově odlišné školy. Nová místní školní rada měla oproti původní, předlitavské, zcela odlišné složení. Tvořily ji čtyři zástupci školy české a jediný ze školy německé. Nová školní rada sice získala některé nové pravomoci především na úkor zemské školní rady, ale přesto se její kompetence nejevily jako dostačující.

Československá školská soustava, ač byla založena na staré rakouské legislativě, přizpůsobila převzatý systém správy v centralistickém a byrokratickém duchu, čímž do jisté míry omezila spravování školství pomocí místních, okresních a zemských školních rad. Místní školní rady sice zůstaly, avšak jejich národnostní sekcionování, ve smíšených oblastech dříve závazné, bylo vládním nařízením č. 608/1920 podmíněno rozhodnutím nadřízeného úřadu. V národnostní složení místních školních rad bylo sekcionování, běžné v předlitavské školské soustavě, nahrazeno poměrným zastoupením. Navíc prozatímní okresní školní rady byly obsazovány podle národnostního klíče, a to jen pro tu část, která se skládala ze zástupců učitelstva. Druhá část rady - zástupci občanů, byla jmenována předsedou zemské školní rady podle výsledků voleb do poslanecké sněmovny a na návrh politických stran.

Mimo to, že rada schvalovala finanční plány pro jednotlivá období, rozhodovala o náboru nových pracovních sil, podílela se také na spolupráci školy s obcí a s místními spolky. Aktivní činnost místní školní rady byla plně obnovena až v polovině dvacátých let 20. století. Právě k té době se váže několik významných počinů místní školní rady. Patří k nim pronájem pozemku (Na Staré cestě) pro účely zřízení školního hřiště v roce 1924. Náklady na jeho vybudování se vyšplhaly do výše 1000 K. Hřiště pak bylo využíváno nejen pro školní potřeby, ale přišlo vhod i ostatním rudolfovským tělocvičným jednotám (DTJ, Sokol,...). Na zimu téhož roku pořídila školní rada do všech tříd nová kamna a zavedla do obou škol elektrické světlo. Rok nato byl pro školní účely zakoupen 6 kilogramový zvon. Pod patronací školní rady se konalo i značné množství oslav všeho druhu, tak jak je známe již z dob Rakouska - Uherska.

Za povšimnutí stojí různá nařízení, ale i zákony, které se týkaly chodu školy nebo samotných učitelů. Jako „zklamání veškerému učitelstvu“ je zaznamenáno ve školní kronice porušení uzákoněné parity (1919) ze 16. prosince 1921. Zákonodárnou cestou bylo rozhodnuto, že městskému učitelstvu bude sraženo 20% a venkovskému 30% přídavků z nouzových a mimořádných finančních výpomocí. Konkrétně na Rudolfově se již tak nízké učitelské příjmy ztenčily o 25%. Venkovští učitelé se cítili být poníženi proti městským kolegům, i přes to, že svou profesi vykonávali ve stížených podmínkách. „Tím byla znehodnocena učitelská práce, především pak na venkově, kde učitelstvu bylo vtištěno znamení méněcennosti.“ Učitelé se začali demonstrativně vzdávat svých funkcí v politických stranách a spolcích. V Rudolfově se konkrétně vzdali činnosti v Sokole a v Národní Jednotě Pošumavské učitelé Kůs, Kolář a Vrána. Vláda konečně podlehla silnému tlaku a toto nepopulární rozhodnutí reparačním zákonem z 13. července 1922 pozměnila. Rovnocennost u pedagogů obecných škol byla plně obnovena. Ovšem učitelé škol měšťanských byli přeloženi o kategorii níže s připočtením tří roků praxe.

Zajímavý byl i výnos z 29. října 1926 - č.127.778/26-I. Měl upravit časový harmonogram výuky. Na zkoušku byl zaveden pro období od 1. listopadu 1926 do konce února 1927. Vyučování mělo probíhat následujícím způsobem - dopolední vyučování při čtyřech hodinách - 8:30 - 12:05 respektive při pěti hodinách - 8:30 - 13:00; první dvě vyučovací hodiny po 50 minutách , další po 45 minutách. Podobných úředních opatření bylo samozřejmě více, místní školní rada byla doslova bombardována řády na výměr výplat, nemá však smysl se jim věnovat ve větší míře, protože neodrážejí školní život v Rudolfově tak, jako například různé školní slavnosti, výlety, besídky apod.

I oslavy (převážně vzpomínkové charakteru) se řídily úředními ustanoveními, tak jako tomu bylo za habsburského mocnářství. Nezřídka se stávalo, že k úředně nařízenému svátku přišel i program, podle kterého se měly slavnosti odehrávat. Tak tomu bylo i 7. března 1925, kdy na škole probíhala oslava 75. narozenin prezidenta Tomáše G. Masaryka. Slavilo se tímto způsobem: „Dítky toho dne sešly se ve III-tí třídě, kde příslušnou řeč měl učitel Antonín Kolář, pak předneseny příležitostní básně, písně a recitovány žáky a žákyněmi některé úryvky z časopisů vztahující se na pana prezidenta. Ku konci zpívány národní hymny a skončeno provoláním „slávy“ panu prezidentovi.“ Přesně dle instrukcí zemské školní rady. Obdobně tomu bylo i v následujících letech. Narozeniny pana prezidenta byly ostatně slaveny se stejnou pravidelností jako narozeniny císaře pána za monarchie.

Na počtu různých svátků neměl vznik československého státu takřka žádný vliv, pouze došlo ke změně „repertoáru“. Školní děti se navíc každoročně účastnily i veřejných dobročinných akcí. Ty byly pořádány na podporu slabších sociálních vrstev (příloha č. 1.), či dokonce na pomoc válkou (i občanskou) zubožených národů, jako tomu bylo ke konci roku 1922, kdy děti pomáhaly ve prospěch hladovějících Rusů. Podobných akcí se žáctvo neúčastnilo jen pasivně, ale nezřídka se přímo aktivně podílelo na jejich průběhu.

Mnohokrát bylo ve dvacátých letech 20. století vzpomínáno významných osobností české i „československé“ historie. Dle významu osobnosti a jejího přínosu pro povznesení národa probíhaly samotné oslavné akty. Podle toho jaká pozornost byla té či oné osobě věnována během výuky, můžeme usoudit na její veřejný význam. Mezi skromnější patřily oslavy ze 14. října 1924, kdy si celý stát připomínal pětisetleté výročí úmrtí Jana Žižky z Trocnova. Velkého rázu byla naopak velkolepá oslava osmdesátých narozenin dr. Augusta Zátky. O této vynikající osobě celonárodního formátu jsem se již několikrát zmínil v souvislosti s vybudováním české školy v Rudolfově. Doktor August Zátka byl významný českobudějovický podnikatel, vlastenec, jihočeský patriot, předseda a člen mnoha spolkových organizací a též poslanec. Jeho přičiněním vzniklo na Českobudějovicku množství veřejných institucí, zaměřených k posílení české národní hrdosti, sounáležitosti a spolupráci. Samotná oslava se uskutečnila 31. července 1927 v Českých Budějovicích. Pro rudolfovskou českou obecnou školu není ani tak podstatný průběh oslav či účast velmi významných hostí. Za zmínku však stojí aktivita ředitele Netáhlíka, jako zástupce české obecné školy v Rudolfově. Ten oslavenci předal přání tohoto znění: „K 80-ti letým narozeninám Vaší slovutnosti blahopřeji i já další desítku Vašeho požehnaného života a Vaší plodné národní práce. Vaším velkým dílem národním, stal jste se pro nás mužem nesmrtelným. Toto Vaše dílo bude hlásati v budoucnosti „Dr. August Zátka žil, žije a pro nás český národ svým dílem památným nikdy neumře. Buďte hodně zdráv! Za českou školu v Rudolfově u Českých Budějovic Rudolf Netáhlík řídící učitel".

Odpověď na sebe nenechala příliš dlouho čekat. V Libníči, dne 17. srpna 1927 Velectěný pane, za laskavé blahopřání k dovršení mého 80-tého roku račtež přijmout mé srdečné díky. Rád vzpomínám na zakládání Vaší školy, kterémuž obec se houževnatě bránila - na štěstí marně. Přeji i do budoucnosti důležité národní práci Vaší školy plného zdraví. V dokonalé úctě Dr. A. Zátka

Naopak lokálního významu byla událost z 8.července 1928. Již 3. května téhož roku se výbory Národní Jednoty Pošumavské a Ústřední Matice Školské shodly, že k desátému výročí vzniku samostatného Československa odhalí desku „zasloužilému bojovníkovi za českou školu v Rudolfově, zemřelému (26.února 1924) poslanci Vojtěchu Kržovi“. Velkolepé oslavy odhalení pamětní desky proběhly za účasti spolků i občanů spolu s veškerou školní mládeží, která se podobných akcí účastnila dobrovolně i mimo školního vyučování. Samozřejmě na tak významné události nechybělo množství celebrit veřejného života z Rudolfova, z Českých Budějovic, ale i z Prahy.

K nejvýznamnějším oslavám celého roku patřil, mimo vánoc, 28. říjen. Státní svátek mladé republiky býval oslavován školou za spoluúčasti rudolfovských občanů a různých korporací. Právě na průběhu podobných slavností je dobré povšimnout si spolupráce školy s obcí a místními tělovýchovnými, politickými a kulturními spolky. V Rudolfově již v předválečné době fungovalo ochotnické divadlo. Herci pocházeli nezřídka právě z řad žactva a učitelé podporovali jejich projevy veřejné aktivity. Ne náhodou první česky sehraný divadelní kus uskutečnila právě obecná škola v roce 1902. Ale vrátíme-li se k oslavě státního svátku, můžeme ve sledovaném období zaznamenat několik událostí se státním svátkem spojených. Tak v roce 1925 pod vedením rudolfovské odbočky Svazu československých legionářů pořádaly všechny korporace společný manifestační projev se slavnostním průvodem "v jehož čele kráčely dítky české školy, mávajíce praporky v národních barvách, jež samy ve škole zhotovily" a táborem lidu před českou školou. V roce 1928 - výročí desetileté existence ČSR si žáci školy připomínali tuto událost nadvakrát. Již 27. října byly ve škole vyřízeny předepsané formální projevy „loajality“. Poté odpadla celodenní výuka, aby se děti mohly důkladně připravit na podvečerní slavnostní akademii. V neděli „28. října 1928 pak byla pořádána všenárodní slavnost místní, jíž se též žactvo se svým učitelským sborem zúčastnilo.“ Slavnostní průvod vyšel od hostince pana Frůňka a za velkého veselí doprovázeného hudbou se ubíral k české škole. Slavnostním řečníkem byl inspektor profesor Robert Vondruška, který pronesl velmi emotivní projev. Oslava se samozřejmě nemohla obejít bez provolání „Sláva“ a tónů národní hymny.

Ve výčtu svátků je nemožné nezmínit vánoce. Jejich průběh byl téměř shodný s dobou předválečnou i válečnou, jen dárků bylo o poznání více. Nejpotřebnější byli obdarováni školními pomůckami či látkou na šaty. Dary jednotlivých organizací zřídka přesáhly 2000 K. Většinou se na nadílce podílel místní odbor NJP (1925, 1927, 1928), někdy s přispěním ÚMŠ či jiných sympatizantů školy. Obdarovány však nebyly jen děti. I škola získala některé „vánoční dárky“ v podobě psacích potřeb, místní školní rada na vánoce roku 1925 navíc zakoupila sešity a pro potřeby školy předplatila vlastivědné dílo „Československo v obrazech“. Navíc na žádost ředitele Netáhlíka obdarovalo pražské nakladatelství (snad Státní nakladatelství) o vánocích roku 1928 školu 23 různými knižními tituly.

Podle záznamů ve školní kronice probíhaly ve škole opravdu oslavy všeho druhu. Kromě již zmíněných, by se podle tehdejších norem nemělo zapomínat, že například 31. říjen byl mezinárodní den spoření. Proto byly roku 1927 děti bedlivě nabádány k šetrnosti a přímo vybídnuty k ukládání svých úspor do školní spořitelny, což byla pobočka městské spořitelny. Dne 10. listopadu 1928 si děti vyšších ročníků spolu s vyučujícími připomněly 10. leté výročí osvobození Polska. Čtyři dny nato následoval Den knihy. Pátého prosince, opět z popudu ředitele Rudolfa Netáhlíka, byla pro školní děti uspořádána mikulášská zábava, kdy se děti navzájem podarovávaly. Na den 4. května 1929 připadlo desáté výročí „ tragického skonu generála letce Dra Rastislava Štefánika, jejž neúprosná smrt zastihla právě v okamžiku jeho vítězného návratu do osvobozené vlasti“. (Záznam o konaní vzpomínky na tuto tragédii nalezneme ve školní kronice již k 21. únoru 1923.)

Necelý týden po pietní vzpomínce byla provoláním „Sláva“ vyjádřena „radost“ (podle nařízení č. 2357/s. š. v. v Č. B. 6. 5. 1929) nad sjednocením Rumunska - jednoho z nejvýznamnějších spojenců ČSR. Hned následujícího dne, 11. května, následovala podle dalšího nařízení - o. š. v. v Č. B. č. 1856/23. 4. 1929 - oslava matky a mateřství spojená s osvětovou přednáškou. Na 31. březen ještě připadla oslava Červeného kříže, který měl od roku 1927 ve škole zastoupení v podobě kroužku - „Dorost Červeného kříže“. Tyto menší oslavy nebo pietní vzpomínky (13. května 1923 - smrt Charlloty Masarykové, roz. Garriguové, 3. února - smrt Woodrow Wilsona,...) však neprobíhaly nijak velkolepě. Často nebylo ani přerušeno vyučování, a vyučující se k významu dne vyjádřil v krátkosti v úvodu do hodiny a to jen ve vyšších ročnících.

Autoři školních kronik (zpravidla velmi oficiálních a strohých) vychovaní ještě v rakouském duchu k "rakouskému vlastenectví, spatřovali v zaznamenávání nejrůznějších oslav významných dnů zpestření své kronikářské práce a i svůj projev loajality státnímu zřízení. Avšak "pokrokoví" pedagogové nekladli ve výuce na podobné oslavy nijak výrazný důraz. To dosvědčuje i aktivita ředitele Netáhlíka, který se zápalem a nadšením zapojoval školní děti do celospolečenských akcí a vedle povinných avšak nudných výročí, organizoval spolu se svými kolegy řadu akcí vhodnějších a přístupnějších vnímání žáků obecné školy. Ze samotného, neúplného výčtu všech druhů slavností, oslav a významných dnů, by se mohlo zdát, že na další aktivity již nezbýval čas. Avšak opak je pravdou.

Mimo mnohokrát již zmiňované aktivní spolupráci s rudolfovskými ochotníky, tělocvičnými organizacemi či s církvemi (v Rudolfově se jednalo o římsko - katolickou církev a československou církev), zbýval ještě čas na četné výlety, exkurze a návštěvy různých kulturních vystoupení. S tímto druhem školní aktivity se však můžeme setkat opět až od poloviny 20. let 20. století. Nemalou měrou se na úspěšné realizaci mnoha akcí podílel ředitel Rudolf Netáhlík.

S výletními akcemi bylo započato až ve školním roce 1926 - 1927. Do té doby se nám nezachovalo příliš zpráv o aktivitách obdobného druhu. Jedním z prvních výletů české obecné školy byl zájezd na pražskou Národopisnou výstavu v roce 1895. Jsou známy vycházky pořádané školou, které směřovaly jen do okolí školy či města Rudolfova. S prvním oficiálním výletem v době samostatné republiky se můžeme setkat až 16. května 1927. Jednalo se o návštěvu Jihočeského muzea v Českých Budějovicích spojenou s prohlídkou historicky významných budov ve městě. Výletu se účastnily pouze čtvrté třídy. Počátkem následujícího školního roku (8. října 1927) využila celá česká obecná škola příjezdu cirkusu a zvěřince Karla Kludského do Českých Budějovic. Děti navštívily toho dne pouze zvěřinec, o výklad se postarali třídní učitelé. Cirkusového představení se někteří žáci dočkali až 7. a 8. května 1929. Dne 23. října téhož roku se žactvo zúčastnilo „kinematografického představení“ v kině Hvězda, opět v okresním městě. Vůbec celý rok 1928 byl velmi bohatý na mimoučební aktivity, jak jsme si mohli všimnout již z počtu oslav, které připadly na toto datum. Ani o výletní akce nebyla toho roku nouze, vezmeme-li v úvahu již výlety z října 1927. Značný počet vycházek můžeme zaznamenat v červnu roku 1928. Již pátého června se třídy II.b, III.a, IV spolu se svými třídními učiteli zúčastnily výletu do Hluboké nad Vltavou. Na místě si prohlédly město se zámkem i lovecký zámeček Ohrada. Dále se v červnu téhož roku konala, jako již loni, oblíbená exkurze do muzea v Českých Budějovicích. Tentokrát se akce účastnila, až na I. třídu, celá škola. Týden poté pouze V. třída se svým vyučujícím podnikla výstup na nejvyšší vrchol Blanského lesa - horu Kleť. Po zdolání 1084 metrů vysoké hory následoval sestup do Českého Krumlova, s kterým se žáci mohli dle časových možností seznámit. Aby nebyla ochuzena ani II.a třída, která se podobných akcí zúčastňovala jen sporadicky, podnikl její třídní učitel spolu se svými svěřenci vycházku k nedaleké Libniči a Lišovu. Navíc od školního roku 1928 - 1929 se žáci české obecné školy pravidelně každý měsíc zúčastňovali biografického představení v novém kině sokolské jednoty v Rudolfově. K tomu ještě dívky pravidelně poslední týden v červnu připravovaly školní výstavu ženských ručních prací, která pokaždé budila všeobecný zájem spojený s nemalým finančním výtěžkem, který byl zpravidla věnován na nákup materiálu pro chudá děvčata. Ženské ruční práce byly samostatným vyučovacím předmětem a ve školním roce 1928/29 se ho zúčastňovalo 108 dívek.

Pořádané výlety a exkurze představovaly, tak jako dnes, velmi vhodný doplněk převážně výkladového vyučování. Žáci mohli vhodným pozorováním okolního prostředí za vedení učitele dokazovat poznatky, které získaly ve školních lavicích. Tyto a podobné akce kladly zvýšené požadavky na vyučující, museli být dopředu důkladně připraveni. Oproti dnešním pedagogům měli stíženou situaci v tom, že neexistovaly různé naučné stezky, odborní průvodci apod. Vycházka sloužila tedy jako ověření znalostí žáků v odpovídající situaci i jako určitý motivační moment. Ne náhodou byly výlety často organizovány ke konci školního roku pro žáky za odměnu.

Stanislav Měšťan (c)

(seznam pramenů a použité literatury bude uveden v závěru studie)